Tajemství stvoření a vzniku života Napsal Martin Bartoň

Existují mnohá tajemství, která jsou známa jen nejvyšším zasvěcencům našeho věku. Tajemství stvoření a tajemství vzniku života je však tajemstvím nejvyšším, naprosto fascinujícím a zcela se vymykajícím našemu lidskému chápání. A protože mi to neustále vrtá hlavou, dovolil jsem si k tomu dnes sepsat článek.

Pokud vím, nikdo nikdy nevyzkoumal, co život přesně je.

Život nemá žádnou hmotnost ani žádné jiné měřitelné fyzikální rozměry, a přesto si podmanil celou naší planetu. Zcela ovládl mnoho chemických prvků a přinutil je, aby se jen kvůli němu seskupily do složitých sloučenin, díky nimž se mohl dál vyvíjet. Život nabarvil a ovoněl každý květ, dal chuť ovoci, naučil ptáky zpívat...

Vznik života

Představte si stavitele, který chce postavit dům. Aby toho dosáhl, musí najmout dělníky, nakoupit materiál a hlavně se musí pustit do díla. Nemůže jen tak zůstat sedět v křesle a očekávat, že se zrovna vedle něho z ničeho nic ocitnou cihly a úplně samy od sebe se spojí do krásného domu.

Asi mi dáte za pravdu, když řeknu, že žádný dům se sám od sebe ještě nikdy nepostavil. Myslím si, že kdyby tam takový stavitel nečině seděl celých 14 miliard let, což je odhadované stáří našeho vesmíru, stejně by se za celou tu dlouhou dobu jeho dům sám od sebe nepostavil.

A teď se podívejte stejnou optikou na vznik života na Zemi.

Naprosto nikdy a bez jediné výjimky v celých lidmi zaznamenaných dějinách nebylo pozorováno, že by nějaký živý tvor vznikl jinak, než že se narodil tvorům již před ním žijícím. Samovolný vznik života z neživých věcí a neživých sloučenin ještě nikdy pozorován nebyl, stejně tak jako nikdy nebylo pozorováno, aby se něčí dům postavil sám od sebe.

Můžete namítnout, že jednou se třeba lidem podaří stvořit v laboratoři umělý život z neživého. Možná ano, ale tím jen potvrdí skutečnost, že nový život vzniká pouze díky úsilí tvorů již před ním žijících a nikoliv sám od sebe.

Jak tedy vznikl úplně první život?

Zkuste si představit, co mohlo tím prvním životem být. Ten úplně nejprimitivnější samostatný život, který dnes známe, jsou jednobuněčné bakterie. To je jen jedna jediná žijící buňka, nic víc. Lidské tělo se skládá z trilionů takových buněk - to je jednička a za ní 18 nul.

Když ale tuto jednobuněčnou bakterii rozeberete, zjistíte, že v sobě obsahuje šroubovici DNA čítající nejméně 2 tisíce genů, které řídí činnost enzymů nezbytných pro přežití buňky. Tento počet genů přitom představuje dolní mez - další snižování jejich počtu už začíná být podle odborníků na genetiku neslučitelné se životem.

Pokračujme dál. Každý z těchto genů je kódovaný zhruba jedním tisícem aminokyselin, přičemž každá z těchto aminokyselin je tvořena třemi bázemi. Nejprimitivnější známá forma života tak obsahuje šroubovici DNA složenou z 6 milionů aminokyselin poskládaných v přesném pořadí tak, aby přenášela smysluplné informace pro správné sestavení buňky a její činnost.

A to zde hovořím pouze o fyzickém uspořádání buňky, tedy o pouhém organickém strojku, který je pro život v podobě, jak ho známe, nezbytný. Uvést tento strojek do chodu, čili "vdechnout mu život", však znamená dodat mu ještě správnou energii zvenčí.

I ten nejjednodušší lidmi postavený stroj potřebuje konstruktéra a výrobce. Když víte, jak složitá je šroubovice DNA i té nejprimitivnější bakterie, přijde vám legrační se domnívat, že mechanismus, který je složitější než naše nejsložitější stroje, mohl kdysi vzniknout v prehistorickém bahně čirou náhodou a úplně sám od sebe.

Kdybychom přeci jenom připustili, že ke správnému sestavení šroubovice DNA došlo čirou náhodou - a to je stejné jako připustit, že výbuchem v tiskárně může vzniknout slovník - nestačí to pro vznik života. V okamžiku sestavení šroubovice DNA by totiž muselo být jako kolébka pro novorozeně přítomno také vše ostatní pro sestavení celé buňky, její výživu, přežití a následné rozmnožení.

Pravděpodobnost, že vše toto v jeden okamžik nastane, je zcela mimo byť i jen teoreticky myslitelné rámce pravděpodobnosti. Nahodilý vznik života z neživého je z matematického hlediska extrémně nepravděpodobný.

I ta nejjednodušší živá buňka by musela mít svůj vnější obal, fungující látkovou výměnu a způsob přenosu genetické informace. Pokud by přeci jen navzdory mizivé pravděpodobnosti taková buňka vznikla, její přežití by bylo na povrchu rané Země nemyslitelné - buňka by se okamžitě rozpadla vlivem silného ultrafialového záření, které tehdy neclonila ozónová vrstva, jako je tomu dnes.

Kolem Země totiž neexistovala atmosféra s kyslíkem, a proto nemohla existovat ani ozónová vrstva. Teprve až s rozšířením života - zejména zelených řas v oceánech - se mohl začít přes fotosyntézu uvolňovat do atmosféry kyslík. Ve velkých hloubkách oceánů, kde by byla nově vznikající buňka chráněna před ultrafialovým zářením, zase není dostatečná koncentrace organických sloučenin nezbytných pro její vznik.

Celé to nedává vůbec žádný smysl, ledaže byste snad do pomyslné rovnice vzniku života dosadili Boha. Není totiž žádné jiné "rozumově přijatelné" vysvětlení vzniku života na Zemi než přímý zásah nějaké tvůrčí inteligence takříkajíc shůry.

Chcete-li vytvořit něco nového a pozoruhodného, musíte pro to vždy nejprve vytvořit vhodné životní podmínky, musíte nějak řídit postup vzniku a ve správném okamžiku musíte dodávat tvůrčí podněty a energii zvenčí. Molekuly, které necháte svému osudu, se pohybují chaoticky. Jakmile se potkají a vytvoří sloučeninu, jejich elektrické a chemické rozdíly se vyrovnají a jejich úsilí o další tvořivost ustane.

Neživá hmota se nikdy sama od sebe nesnaží o své neustálé zlepšování, ale naopak má sklon ustálit se do určitého vyrovnaného stavu a setrvat v něm navěky.

Teorie, že hmota sama od sebe začala hledat cestu, jak se uspořádat do tak složitého stroje, jakým jsou živé organismy, přeci vůbec nerespektuje tyto základní přírodní zákony.

Čím více do hloubky se začnete zajímat o procesy probíhající v živé buňce, tím více budete propadat v úžas, jak moudrý musel být její konstruktér. Všechny tyto vědecké poznatky vás začnou nutit přemýšlet o skutečném stvořiteli.

Vznik člověka

Zde proti sobě stojí dva hlavní názorové proudy - vědou přijímaná teorie evoluce, jejíž základy položil před 150 lety anglický přírodovědec Charles Darwin, a biblický akt stvoření všemohoucím Bohem. Tyto dva názory si pochopitelně vzájemně odporují a neexistuje mezi nimi žádná střední cesta.

Protože mě to zajímá, pojďme se na ně podívat podrobněji.

Staňte se fanouškem

A já vám 2x měsíčně pošlu přehled novinek na webu.
Poučení o svých právech a ochraně vašich osobních údajů najdete zde.
Vznik člověka - Darwinova teorie evoluce

Darwinova teorie evoluce řečeno jednoduchými slovy tvrdí, že všechny vyšší formy života se samovolně vyvinuly z nižších forem a ty úplně nejnižší formy života, jakými jsou jednobuněčné bakterie, povstaly z neživé hmoty.

Celé stvoření, od první buňky až po člověka, je podle této teorie sledem malých náhodných mutací, díky kterým se všechny druhy živočichů neustále vyvíjí a zlepšují do vyšších forem v souladu s principem, který Darwin nazval přirozeným výběrem.

Vycházel z pozorování, že potomci nejsou nikdy naprosto stejní jako jejich rodiče, ale vykazují od nich různé odchylky. Tyto odchylky mohou být ve vztahu k prostředí, ve kterém tito potomci žijí, pro jejich další vývoj buď prospěšné nebo škodlivé.

Jedinci s prospěšnými odchylkami díky nim získají větší naději na přežití, kdežto jedinci se škodlivými odchylkami jsou proti nim v boji o život v nevýhodě a vymírají. Tímto přirozeným výběrem dle Darwina probíhal vývoj krůček za krůčkem v průběhu milionů let.

Darwinova teorie se zdá na první pohled logická, ale jakmile o ní začnete hlouběji přemýšlet, narazíte na nesrovnatelnosti a problémy. Co tím mám na mysli, vysvětlím za chvilku.

Vznik člověka - stvoření Bohem

Jelikož se neorientuji v jednotlivých náboženských vírách a nevím, jaký přesně mají pohled na stvoření světa a člověka, budu vycházet ze Starého zákona z Bible, který je společný židům i křesťanům. Bible popisuje stvoření v První knize Mojžíšově - Genesis .

Podle této biblické zprávy stojí na počátku všeho Bůh, který stvořil naší planetu a vše živé na Zemi během šesti dnů, přičemž sedmý den odpočíval.

První den svého díla Bůh oddělil světlo od tmy a ustanovil tak den a noc. Pod tím si lze představit, že umístil planetu Zemi do naší sluneční soustavy a nastavil parametry jejího otáčení kolem své osy. Tímto krokem splnil nezbytné podmínky pro budoucí život - správnou velikost Slunce, správnou vzdálenost Slunce od Země, a tak podobně.

Druhý den rozdělil hustá mračna, která zcela neprostupně obklopovala celou Zemi, na dvě části. Jednu část mračen ponechal nad zemským povrchem a zbytek přenesl jinam, nad nebe, mimo naší planetu. Prostor mezi pevninou a nebem pak vyplnil vzduchem.

Třetí den nechal mračna na Zemi vypršet, čímž na planetě vznikla pevnina obklopená ze všech stran mělkým mořem. V zahradě Eden na této pevnině pak stvořil rostliny různých čeledí a dal jim schopnost rozmnožovat se pomocí semen.

Čtvrtý den vymetl oblohu od vodních par a poprvé nechal proniknout na zemský povrch svit Slunce. Tím umožnil rostlinám i budoucím živočichům dále rozvíjet svůj život.

Pátý den stvořil ryby, hmyz a ptáky, šestý den ostatní živočichy a nakonec i člověka. Od všech živočichů stvořil vždy jeden pár od každé čeledi a dal mu schopnost rozmnožovat se.

Sedmý den Bůh odpočíval. Tento den si vyhradil na člověka, aby ho hned na počátku jeho života seznámil se všemi důležitými věcmi. Člověka stvořil hned jako dospělého k obrazu svému a jako jediného ho také obdařil rozumem a schopností abstraktně přemýšlet.

To je do pár vět zhuštěný biblický příběh stvoření tak, jak jsem se jednotlivým veršům snažil porozumět já.

Tady si však nemůžu odpustit jednu drobnou úvahu. Kniha Genesis jasně odhaluje, že Bůh vše stvořil pouhým slovem - "On řekl, a stalo se." Možná vám to tak nepřijde, ale všimněte si, že i lidé umí tvořit slovem. Neumíme to v hmotném světě, alespoň ne přímo, ale velmi dobře nám to jde ve světě nehmotném.

Jen pomocí slov a tedy de facto "z ničeho" můžete velmi snadno vytvořit v jiné osobě například pocit silného nepřátelství. Strašidelným příběhem vyvoláte v posluchačích strach a veselým radost. Povzbudivými slovy dodáte lidem jistotu, konejšivými zase pocit bezpečí. Slova v poutavé knize staví v mysli čtenářů celá města. Slova skutečně mají obrovskou tvořivou moc.

Teorie evoluce nebo stvoření Bohem?

Čemu věříte vy? Evoluci nebo stvoření Bohem?

Samozřejmě evoluci, řekne většina z vás zcela bez přemýšlení. Vždyť se učí ve škole a vědci ji prohlašují za skutečnost, tak to tak být musí.

Mnoho lidí opravdu přijímá evoluci jako skutečnost a zapomíná, že je to pouze domněnka. Věří sice v evoluci, ale o jejím vědeckém prokázání vědí jen velmi málo.

Vědci totiž - podle mého názoru - přijímají evoluci nikoliv proto, že by mohla být pozorována jako přirozený proces, nikoliv proto, že by se dala nějak logicky zdůvodnit jako pravdivá pomocí nezvratných důkazů, ale proto, že je to jediné, co zbývá, když odmítnete stvoření Bohem.

Zdá se vám to jako nesmysl?

Představte si třeba oko. Jak by se mohlo oko podle teorie evoluce samo vyvinout postupným hromaděním velmi malých modifikací? Vždyť až do své úplné funkčnosti by byl takový orgán po celou dobu svého dlouhého vývoje naprosto k ničemu. V rámci přirozeného výběru podle Darwina by přeci musel být takový nefunkční orgán evolucí vyhodnocený jako škodlivá odchylka a zaniknul by.

Ledaže..., ledaže by nad takovým orgánem po celou dobu jeho evoluce a neužitečnosti držela neviditelnou ochrannou ruku nějaká vyšší moc, která zná konečný záměr a budoucí funkci takového orgánu..., ale to opět znamená připustit Boha.

A co třeba takové cecíky zvířat, která svá mláďata kojí. Jestliže se cecíky savců vyvíjely pomalu během tisíců nebo snad milionů let, jak potom během této doby zůstala jejich mláďata naživu? A jestliže byla živena jinak, proč se vyvinuly cecíky, když nebyly k ničemu potřeba? Polovyvinuté a neužitečné orgány by přeci byly pro život zbytečnou překážkou, škodlivou odchylkou, která by vlivem evoluce musela vymizet.

Od té chvíle, co Charles Darwin vyděsil své současníky tím, že pocházejí z opic, se antropologové usilovně snaží sestavit skládanku vývoje člověka z opičích předků. Potýkají se však s tím, že jim většina dílků do skládanky chybí.

Například Dr. Anthony Standen k tomu ve své knize Science is a Sacred Cow uvádí, že chybějící článek mezi opicí a člověkem je nanejvýš mylný výraz, protože vzbuzuje myšlenku, že nám chybí pouze jediný článek. Ve skutečnosti by bylo podle něho mnohem přesnější říci, že nám chybí větší část celého řetězu, totiž tak mnoho, že není ani jisté, je-li vůbec nějaký řetěz.

Během vykopávek se mezi zkamenělinami totiž nikdy nenašla žádná jemně odstupňovaná řada přechodu opice v člověka, vlastně ani přechod živočicha z jedné čeledi v živočicha čeledi jiné. Podle teorie evoluce ale tento přechod mezi živočišnými druhy a čeleděmi musel proběhnout. Proč jsme tedy nic takového nikdy nenašly? Špatně hledáme?

Všechny nalezené zkameněliny nám spíše ukazují, že život se na naší planetě objevil náhle, ve složité formě a v mnoha zvířecích čeledích najednou. Jako kdyby už ti úplně první ptáci byly opravdovými ptáky s dokonale vyvinutým peřím a křídly.

Místo různých přechodných tvarů mezi živočichy různých čeledí se ve vykopávkách vždy setkáváme s tvary již hotovými a nikdy ne s tvary ve vývoji. Ať jdeme jak chceme daleko nazpět v nalezených zkamenělinách zvířecího života na Zemi, vždy tomu tak je.

Pokud byste chtěli vytvořit zcela nového živočicha, který bude na vyšším vývojovém stupni než živočich předchozí, jak byste to udělali?

Jedním velkým, rychlým a promyšleným zásahem do jeho DNA tak, aby potomek původního tvora byl již tím vyšším živočichem se vším všudy nebo to necháte samovolně plynout miliony let s vírou, že složitější živočich se vyvine z jednoduššího sám díky náhodným genovým mutacím?

Myslím si, že když zvolíte druhou možnost, tedy evoluční metodu založenou na ničím neřízené kumulaci náhodných mutací, velmi tím riskujete, že zaplavíte svět bizardními zrůdami s nefunkčními či polofunkčními orgány ze slepých uliček takového procesu.

My však nic takového nepozorujeme. Svět kolem nás je až neskutečně rozmanitý a přitom dokonalý. Přestože se vám někteří tvorové mohou zdát ohavní, vůbec nic to nemění na tom, že jejich těla jsou naprosto fascinující a skvěle fungující organické stroje bez zjevných vad.

To vše nasvědčuje tomu, že vznik různých čeledí živočichů byl náhlý a předem promyšlený a že mutace genů, které v rámci jedné čeledi živočichů spontánně probíhají, mají svá pravidla a předem stanovené mantinely. Ukázkovým příkladem je neplodnost mezidruhových kříženců - například zkřížením koně s oslicí získáte mezka, zdravé a silné, ale vždy neplodné zvíře.

Velmi zajímavý je například experiment profesora H.I. Mullera, který obdržel v roce 1946 Nobelovu cenu za to, že prokázal přímý vliv radioaktivního ozařování na vznik buněčných mutací.

Profesor Muller ve své laboratoři vypěstoval 900 pokračujících generací ovocných mušek zvaných Drosophia. Takové množství generací by v lidských poměrech zabralo zhruba 20 tisíc let. Během experimentu profesor Muller vystavoval velké množství těchto mušek ozařování rentgenovými paprsky, čímž řádově zvyšoval množství vznikajících mutací. Tím simuloval dobu odpovídající statisícům let lidského vývoje.

Co se stalo s malou ovocnou muškou během těchto 900 generací? Změnila se v čmeláka? Nikoliv, zůstala stále tou malou ovocnou muškou, jakou byla na počátku. Během mutací se pouze měnila barva jejich očí, křídla se stávaly jednou kratšími, pak zase delšími, ale nedošlo k žádnému jejímu přerodu ve zcela jiného živočicha.

Můžete samozřejmě namítnout, že takový experiment je velmi zjednodušený. Ano, máte pravdu, ale ještě nikdy nikdo neprokázal opak, tedy že by za určitých okolností k přerodu ovocné mušky třeba ve čmeláka došlo.

Zastánci evoluce tvrdí, že to prokázat nelze, neboť by na takový důkaz bylo potřeba miliony let. Ve vědeckém světě ale platí, že každé tvrzení se musí opírat o důkaz. Pro vznik jednoho druhu živočicha z jiného evolucí však vůbec žádné důkazy nemáme.

Nezbývá mi než znovu zopakovat, že vědci podle mého názoru přijímají evoluci nikoliv proto, že by mohla být pozorována jako přirozený proces, nikoliv proto, že by se dala nějak logicky zdůvodnit jako pravdivá nezvratnými důkazy, ale proto, že je to jediné, co zbývá, když odmítnete stvoření Bohem. A věřit ve stvoření Bohem, ať si pod tím slovem představíte cokoliv, je pro člověka 21. století přeci nedůstojné.

Když před všemi nesrovnalostmi evoluce přivřete oči, připustíte samovolný vývoj první živé buňky z neživé hmoty i následný vývoj všech rostlin, zvířat i člověka z této první buňky jako pouhou souhru maličkých náhod, nemůžete nikdy zdůvodnit ten zázračný skok od živé buňky k lidské myšlence.

Pokud byste se mohli procházet po lidském mozku jako po budově, jen stěží ukážete prstem na místo, kde se v něm rodí myšlenky. A když pak budete chtít třeba malému chlapci vysvětlit, jak vznikají sny, které se mu v noci zdají, zjistíte, že nevíte vůbec nic.

Naše vědění zde stojí na písku a nemáme ani ponětí o velkém tajemství stvoření. Otázkou spíše je, zda nám stvořitel vůbec někdy dovolí jeho největší tajemství odhalit.

To je pro dnešek vše. Pokud si myslíte, že by můj článek mohl zajímat i vaše přátelé, tak ho sdílejte dál na facebook. Pokud s něčím nesouhlasíte nebo máte nějaký komentář, tak sem s ním.

Zaujal vás tento článek?
Dejte o něm vědět svým přátelům na facebooku.
Sdílet článek Komentáře

Další články
Děkuji, že čtete.
Z námětu dnešního článku mám nefalšovanou radost. Už delší dobu jsem si na něj brousil tužku, protože na stránkách beznudle.cz přeci musí být rada, jak zůstat po celý...
Číst dál
Dneska pro vás mám přírodní recept na očistu těla od kyseliny močové. Našel jsem ho v knize ruského léčitele a biochemika Dr. Michaila Tombaka, který s ním...
Číst dál
Když jsem připravoval stránku o aloe vera gelu, ležel jsem v tom měsíce a prokousával se stohem odborných studií. Jedna z nich byla od Dr. Agarwala a natolik mě...
Číst dál