Čím srazit cukrovku na kolena Napsal Martin Bartoň

Když jsem připravoval stránku o aloe vera gelu, ležel jsem v tom měsíce a prokousával se stohem odborných studií. Jedna z nich byla od Dr. Agarwala a natolik mě zaujala, že vám o ní dneska chci říct pár slov. Ve druhé části článku pak podrobněji rozeberu cukrovku a poradím vám, čím proti ní bojovat.

Pojďme rovnou do toho. Píše se rok 1978 a indický lékař Dr. Agarwal se společně se svým týmem pouští do složitého a dlouhého experimentu.

Podařilo se mu totiž přemluvit 5 000 pacientů s diagnostikovanou ischemickou chorobou srdeční (to jsou potíže způsobené nedostatečným zásobením srdce kyslíkem z důvodu zúžených srdečních tepen) k tomu, aby každý den po dobu následujících pěti let užívali jako léčebnou kúru na své obtíže 2x denně 100 ml aloe vera gelu spolu s 20 g vlákniny psillium (Husk of Isabgol).

Dále jim nařídil, aby přestali kouřit, aby omezili pití alkoholu na minimum a navíc ještě, aby k němu docházeli na pravidelné zdravotní prohlídky.

Na počátku studie prošel každý z účastníků vstupními krevními testy, u kterých se zjistilo, že 3 167 z nich má kromě srdečních potíží ještě rozběhlou cukrovku druhého typu.

Základní rozvrstvení účastníků studie včetně naměřené hladiny cukru v krvi jsem přepsal do následující tabulky. Pro doplnění ještě uvádím, že za zdravou hodnotu cukru v krvi na lačno je považováno rozmezí od 3,5 do 5,5 mmol/l, s přimhouřením oka do 6,1 mmol/l. Po jídle je to od 5,6 do 8,9 mmol/l.

Již po několika prvních týdnech studie pozoroval Dr. Agarwal u většiny účastníků zajímavý vedlejší jev - diabetikům se začala snižovat hladinu cukru v krvi. Po 2 měsících léčebné kúry již mohli všichni diabetici, kteří ústně užívali léky na cukrovku, tyto léky vysadit, protože už nebyly potřeba.

V závěru studie Dr. Agarwal uvádí, že z původního počtu 3 167 diabetiků zbylo na konci studie jen 177 osob, na které neměla léčebná kúra s aloe vera gelem a vlákninou žádný měřitelný vliv. U všech ostatních diabetiků, což bylo 2 990 osob, se hladina krevního cukru během léčebné kúry snížila a následně stabilizovala ve zdravých hodnotách.

Shrnuto do tabulky:

Za zmínku také stojí skutečnost, že během celého trvání studie nedostal žádný z účastníků srdeční infarkt, ani nezemřel. To je velmi povzbudivá zpráva, když si uvědomíte, že všichni účastníci studie měli diagnostikovanou ischemickou chorobu srdeční.

Odkaz na studii: Agarwal OP.: Prevention of atheromatous heart disease. Angiology. 1985 Aug.

Co je to aloe vera gel a jak vám může být užitečný, najdete podrobně rozepsané v mém článku o této rostlině.

Otevřít článek

Staňte se fanouškem

A já vám 2x měsíčně pošlu přehled novinek na webu.
Poučení o svých právech a ochraně vašich osobních údajů najdete zde.

Co je cukrovka

Nemoc nazvaná cukrovka - diabetes mellitus - existuje snad od úsvitu lidských dějin. Psalo se o ní již zhruba 1 500 let před Kristem ve starověkém egyptském lékařském textu zvaném Ebersův papyrus a znali ji i starověcí Indové, kteří ji říkali "medová moč". Všimli si totiž, že se k moči nemocného vždy slétají mouchy a sbíhají mravenci. Tím vlastně přišli i na první způsob, jak cukrovku diagnostikovat.

Z dnešního pohledu je cukrovka závažné a chronické onemocnění, které se vyznačuje poruchou zužitkování krevního cukru - glukózy. Krevní cukr je pro tělo nepostradatelný, protože je základním palivem pro všechny tělesné buňky - dodává jim energii k jejich činnosti a růstu.

Příznakem cukrovky je trvale vysoká hladina krevního cukru, ke které dochází buď z důvodu nedostatku inzulinu v krvi nebo kvůli tomu, že buňky na přítomnost inzulinu přestaly reagovat.

Tady je velmi důležité porozumět roli inzulinu, a proto se u ní nyní zdržím.

Role inzulinu

Cukr se dostává z potravy do krve - stejně jako všechny ostatní živiny - vstřebáváním přes střevní stěnu během trávení. Z krve si ho poté přebírají všechny tělesné buňky, aby ho mohly ve svých mitochondriích, což jsou takové malé elektrárny uvnitř buněk, přeměnit na energii.

K přebírání krevního cukru z krve do buněk je však nezbytná přítomnost hormonu inzulinu.

Nezávisle na inzulinu mohou krevní cukr z krve přebírat pouze červené krvinky a mozkové buňky. Všechny ostatní tělesné buňky k tomu vždy potřebují inzulin jako klíč, který odemyká krevnímu cukru do buňky dveře. Dělá to tak, že se naváže na speciální inzulinové receptory na povrchu buňky, čímž předá dovnitř buňky signály se žádostí o vstup cukru. Bez inzulinu se nemá krevní cukr jak do buňky dostat.

Jakmile inzulin dveře do buňky odemkne, vyplaví se do buněčné membrány speciální bílkovinné přenašeče, které na sebe krevní cukr navážou a bezpečně ho dopraví na určené místo uvnitř buňky. Představte si to jako autobus, který se u vstupních dveří vždy automaticky přistaví, nabere cukr a odveze ho do mitochondrií, které ho přemění na energii.

Vymyšlené je to skvěle. Buňky nemohou přetěžovat mitochondrie svévolným spalováním krevního cukru, když ho dovnitř nepustí inzulin. V období mezi jídly se tak cukr zbytečně nespaluje ve svalech, ale šetří se pro mozek a červené krvinky, které jsou na něm životně závislé.

Protihráčem inzulinu je hormon glukagon, který se ze slinivky vyplavuje tehdy, pokud je cukru v krvi málo. Vyplavení glukagonu je pro játra signál začít vyrábět krevní cukr štěpením glykogenu, který si tělo dříve uložilo do jater a svalů na "horší časy". Hormon glukagon tak zajišťuje stabilní hladinu glukózy v krvi v období mezi jídly či během delšího hladovění a chrání tak mozek před poškozením z nedostatku krevního cukru.

Již z tohoto zjednodušeného popisu je zřejmé, že mechanismus řízení hladiny krevního cukru je složitý a choulostivý na různé funkční poruchy. Pokud ho budete soustavně vychylovat z rovnováhy, narušíte jeho funkčnost, což může časem skončit jeho úplným rozvratem a nástupem cukrovky druhého typu.

Pojďme se na to podívat podrobněji.

Vznik inzulinové rezistence

Za normálních okolností se u fyzicky aktivních lidí většina krevního cukru spálí při práci svalů a mozku. Jestliže je ale vaše strava plná cukrů a vy jste fyzicky pasivní, nemá vaše tělo důvod ani šanci přeměnit veškerý snědený cukr na energii. Uskladní ho proto v podobě nasyceného tuku jako pneumatiku kolem vašeho pasu.

Soustavný přebytek cukrů ve stravě a malý časový odstup mezi jednotlivými jídly nutí slinivku téměř neustále korigovat rostoucí hladinu cukru v krvi vylučováním dalšího a dalšího inzulinu, což ji přetěžuje a stresuje.

Přebytečný krevní cukr, který vyplavený inzulin pustil dovnitř buněk, pak "přehřívá" jejich mitochondrie. To má za následek vznik velkého množství volných kyslíkových radikálů, což jsou odpadní látky, které vznikají jako vedlejší produkt při výrobě energie v buňkách.

Volné kyslíkové radikály jsou nestabilní agresivní molekuly, kterým chybí ve vazbě jeden elektron. Jakmile uniknou z mitochondrií ven, snaží se svoji energetickou nerovnováhu vyřešit tím, že seberou elektron nějaké jiné molekule, čímž ji zoxidují. Tím ostatním molekulám a buňkám velmi škodí.

A přesně tady vidím příčiny vzniku cukrovky.

Aby se svalové buňky ochránily před těmito zničujícími jevy a zabránily přesycení mitochondrií krevním cukrem a následnému řádění volných radikálů, zvyšují nějakým pochodem přes mozek svoji odolnost vůči inzulinu.

Zaběhnuté mechanismy se však stále snaží dostat cukr dovnitř buněk za každou cenu, a proto slinivka zvýší svůj výkon na maximum a vyplaví ještě více inzulinu, aby přebytečný cukr do buněk násilím vtlačila. To dostává celý systém do zničujícího koloběhu, který končí rozvratem inzulinového mechanismu, vyčerpanou slinivkou a rozvinutím cukrovky druhého typu.

Drastické poškozování buněk volnými kyslíkovými radikály se v těchto případech prokazatelně děje. Pokud volné radikály neustále narušují inzulinové receptory na povrchu buněk, nemusí se pak inzulinu podařit buňku pro krevní cukr odemknout.

Dochází rovněž k oxidaci bílkovinných přenašečů glukózy, čili k poruchám pomyslného autobusu, který krevní cukr po buňce rozváží. Obojí znamená nespálení cukru, jeho hromadění v krvi a nohu na plynu při nástupu cukrovky.

Z toho plyne celkem jasné doporučení, jak bojovat proti cukrovce 2. typu a zejména jak předcházet jejímu vzniku. Myslím si, že proti mému doporučení, které v další části článku uvedu, nemohou nic namítat ani lékaři.

Co a jak podrobně rozeberu za chvilku. Nyní pro úplnost ještě projdu druhy cukrovky a uvedu komplikace, které tuto nemoc provází.

Cukrovka 1. typu

Cukrovka 1. typu je dědičné onemocnění a dědí se od rodičů jako genetická vada, která způsobuje ztrátu schopnosti vyrábět inzulin ve slinivce břišní. Projevuje se především u dětí nebo během dospívání, ale může se rozvinout v jakémkoliv věku.

Při tomto typu cukrovky buňky slinivky břišní, které mají na starosti výrobu inzulinu, postupně umírají. Výsledkem je vysoká hladina krevního cukru, která ke své stabilizaci vyžaduje denní injekce inzulinu. Odhaduje se, že tímto typem cukrovky trpí zhruba 10 % všech diabetiků.

Co přesně stojí za smrtí buněk ve slinivce se podle knih, které jsem k tomu studoval, neví. Uvádí se, že jde o kombinaci přehnané autoimunitní reakce těla, genetické náchylnosti a škodlivého životního prostředí.

Příznaky cukrovky 1. typu sice přicházejí náhle, nicméně předpokládá se, že "v zákulisí" jde o pozvolné napadání buněk slinivky břišní vlastním imunitním systémem, které trvá dlouhé roky. Navenek se to pak projeví znenadání vysokou hladinou krevního cukru, a to bohužel až tehdy, když je více než 90 % všech buněk tvořících inzulin nenávratně zničených.

Z genetického hlediska je zajímavé, že tento typ cukrovky se častěji nachází u lidí pocházejících ze severní Evropy. Třeba Afričané, američtí indiáni nebo lidé z Asie na cukrovku 1. typu tolik netrpí. Spekuluje se, že za tím stojí gen zvaný histokompatibilní komplex MHC. O vlivu tohoto genu na cukrovku 1. typu hovoří například tento odborný článek.

Z pohledu škodlivého životního prostředí je možné, že za cukrovkou 1. typu mohou podle názoru některých odborníků stát viry příušnic, spalniček, zarděnek, cytomegaloviry a infekční mononukleóza, neboť tyto viry rádi napadají buňky slinivky břišní. To vyprovokuje imunitní systém k tvorbě protilátek, které však mohou kromě poškozených buněk začít napadat i buňky zdravé.

Cukrovka 2. typu

Cukrovka 2. typu se většinou vyskytuje u starších lidí a je považována za nemoc získanou, tedy nikoliv dědičnou, jako je tomu u cukrovky prvního typu. Tímto typem cukrovky trpí zhruba 90 % všech diabetiků.

Při cukrovce 2. typu slinivka obvykle vyrábí dostatečné množství inzulinu, někdy dokonce až moc, ale buňky si vůči němu z nějakého důvodu vyvinuly rezistenci a téměř nereagují na jeho přítomnost. To vede k vysoké hladině krevního cukru, kterou diabetici musí mírnit ústy podávanými léky. Snahou těchto léků je zvýšit citlivost buněk na inzulin.

Hlavní rizikové faktory pro vznik cukrovky 2. typu jsou obezita, sedavý způsob života, nadměrná výroba krevního cukru v játrech a věk, přičemž právě obezita a nedostatek pohybu jsou těmi nejvýraznějšími faktory. Je to dáno tím, že obezita a sedavý způsob života velmi negativně zasahuje do funkce hormonů.

U některých lidí je cukrovka 2. typu způsobena nadměrnou tvorbou krevního cukru v játrech. Pokud totiž za normálních okolností poklesne hladina cukru v krvi pod kritickou mez, uvolní slinivka hormon glukagon, který dá jaterním buňkám pokyn začít krevní cukr vyrábět. Jeho hladina v krvi tím opět vzroste a po energii lačnící buňky si ji z krve pomocí inzulinu převezmou.

Při této činnosti je však nutné, aby dobře pracoval regulační mechanismus těchto dějů. V okamžiku, kdy dosáhne hladina krevního cukru potřebné úrovně, musí automaticky dojít k výraznému poklesu hladiny hormonu glukagonu, což je pro játra jasný signál k zastavení výroby krevního cukru.

U některých lidí je však tento mechanismus narušený - hladina glukagonu u nich včas nepoklesne, a tak játra vyrábějí krevní cukr dál, i když není k ničemu potřeba.

Těhotenská cukrovka

Těhotenská cukrovka postihuje těhotné ženy ke konci těhotenství. Obvykle ještě před porodem dítěte sama odezní, má ovšem za následek zvýšenou náchylnost ke vzniku cukrovky 2. typu v pozdějším věku ženy a může mít rovněž negativní vliv na vývoj plodu.

Podle statistik se těhotenská cukrovka projevuje u zhruba 18 % těhotenství.

Komplikace cukrovky

Cukrovka nebolí, jejím následkem jsou ale vážné zdravotní problémy. Jde o zvýšené riziko srdečních chorob a infarktu, zvýšený krevní tlak, problémy s očima, nemoci ledvin, poškození nervového systému (poruchy erekce, snížená citlivost na bolest v rukou a nohou, zpomalené trávení jídla), ztráta sluchu a u žen komplikace v těhotenství.

V číslech to v České republice vypadá takto:

V roce 2015 bylo v ČR evidováno 858 tisíc diabetiků, z toho 787 tisíc diabetiků má cukrovku druhého typu. Tempo růstu je zhruba 10 tisíc nových případů ročně, přičemž zhruba 28 % všech diabetiků má vážné zdravotní problémy.

Diabetickou nefropatií - poškozením ledvin - trpí zhruba 10 % diabetiků, z toho 33 % osob již bylo postiženo selháváním ledvin. Diabetickou retinopatií - poškozením oční sítnice - trpí zhruba 12 % diabetiků, z toho 24 % má nebezpečnou formu s rizikem odchlípení sítnice a zhruba 3 % z nich již bylo postiženo slepotou.

Další sledovanou komplikací je diabetická noha, která se vyskytuje v průměru u 6 % sledovaných diabetiků. Nejtěžším důsledkem této komplikace cukrovky je amputace nohy, přičemž v České republice bylo provedeno již několik tisíc těchto amputací.

Uvedené statistické údaje jsem čerpal z informací Diabetické asociace ČR .

Oxidační stres

V další části článku budu mluvit o antioxidantech, a proto považuji na tomto místě za důležité letem světem popsat oxidační stres. Ve své podstatě je oxidační stres takový stav v těle, při kterém převládá množství volných kyslíkových radikálů nad antioxidanty, které je mají za úkol včas neutralizovat.

Následkem oxidačního stresu je pak bezbřehý vandalismus z řetězu utržených volných kyslíkových radikálů, které začnou napadat zdravé buňky a tkáně, tuky, bílkoviny i DNA. Výsledkem jejich řádění je pak rozklad buněk. Jde o velmi podobný děj, jako když na vzduchu žlukne máslo nebo rezaví kov. To přináší únavu, nemoci, rychlejší stárnutí a různé funkční poruchy složitých mechanismů uvnitř těla.

Volné kyslíkové radikály jsou škodlivé chemické látky, jejichž vzniku není možné zabránit, neboť se v těle neustále tvoří spalováním kyslíku při tvorbě energie a během látkové výměny. Ve vyšší míře vznikají i v průběhu bakteriálních a virových infekcí, když bílé krvinky obkličují nepřátelské mikroorganismy.

Proti vandalismu volných radikálů staví tělo armádu antioxidantů, které mají za úkol radikály včas zneutralizovat. Aby to ale správně fungovalo, nesmí mít volné radikály nad antioxidanty trvalou početní převahu.

Antioxidanty

V lidském těle jsou dvě skupiny antioxidantů. První skupinu si tělo vyrábí samo a patří do ní různé antioxidační enzymy a sloučeniny jakými jsou koenzym Q10, L-karnitin a podobně. Do druhé skupiny patří antioxidanty, které si lidské tělo samo vyrobit neumí, a musíme je tak všichni přijímat stravou. Jde o vitamíny A, C a E, karotenoidy, různé polyfenoly a selen.

Pojďme se na ně podívat trochu podrobněji:

Antioxidanty - vitamín A

Nedostatek vitamínu A způsobuje šeroslepost, přičemž již 1 500 let před Kristem staří Egypťané věděli, jak ji léčit. Římané, kteří šeroslepostí trpěli, proto jezdili do Egypta na léčení. Tam obdrželi extrakt z jater a ten je uzdravil. Kromě zachování zraku je vitamín A také důležitým antioxidantem, stimuluje imunitu, podporuje zdravou kůži a uplatňuje se při reprodukci a správném vývoji embrya.

Nejbohatším zdrojem vitamínu A jsou játra (až 6 mg na 100 g jater), zejména hovězí, vepřová, kuřecí, krůtí a rybí. Tento vitamín je rozpustný v tucích a je citlivý na vysokou teplotu. Při dlouhém vaření se ničí a vadí mu i dlouhodobý pobyt v mrazáku.

Antioxidanty - vitamín C

Nedostatek vitamínu C způsobuje kurděje, tedy nemoc, která začíná krvácením dásní, pokračuje rozpadem cév a končí smrtí. V minulosti postihovala zejména dávné námořníky během jejich dlouhých zaoceánských plaveb. Dnes víme, že prevencí je dostatek vitamínu C.

Zajímavé je, že všichni savci si umí vitamín C v těle sami vyrobit, s výjimkou morčete a člověka. Například koza si každý den vyrobí asi 13 gramů vitamínu C, přičemž úřady doporučená denní dávka tohoto vitamínu pro člověka se uvádí pouhých 60 až 100 mg. To je 130 krát méně. Nepřijde vám to divné?

Vitamín C v těle působí jako antioxidant a některé enzymy ho nezbytně vyžadují pro svoji správnou činnost. Pomáhá při tvorbě kolagenu a interferonu, který působí proti virům. Posiluje také stěny krevních cév a zlepšuje průtok krve kapilárami, což je pro diabetiky velmi důležité při prevenci diabetické retinopatie (poškození očí) a obecně proti nemocem srdce a cév.

Nejbohatším zdrojem vitamínu C je ovoce a zelenina. K nejvydatnějším (až 200 mg na 100 g plodu) patří šípek, černý rybíz, červená paprika, petržel, kiwi, brokolice, liči, papája a jahody, výrazně méně (30 až 60 mg na 100 g plodu) ho pak mají pomeranče, citróny, melouny, česnek, květák, grapefruit, maliny a mandarinky. Je rozpustný ve vodě a je velmi citlivý na vysokou teplotu. Při vaření se rychle ničí, šetrnější k němu je krátké dušení v páře.

Antioxidanty - vitamín E

V roce 1922 Dr. Evans zjistil, že když krmí krysy výhradně plnotučným mlékem, sice normálně rostou, ale nejsou plodné. Jejich plodnost se vrátila, až když jim do jídla přidal pšeničné klíčky. Trvalo dalších 14 let, než byla v roce 1936 objevena látka, která způsobila obnovení plodnosti. Dr. Evans ji nazval tokoferol z řeckého slova znamenajícího "přinášet potomstvo". Dnes mu obecně říkáme vitamín E.

Tento vitamín působí jako antioxidant, účastní se při tvorbě pohlavních buněk, pomáhá udržovat zdravou pokožku, snižuje tvorbu jizev a ve vysokých dávkách působí proti srážení krve.

Nejbohatším zdrojem vitamínu E je olej z pšeničných klíčků (215 mg na 100 g oleje), slunečnicový olej (56 mg na 100 g oleje), mandlový olej (39 mg na 100 g oleje), olej z lískových oříšků (26 mg na 100 g oleje), olej z vlašských ořechů (20 mg na 100 g oleje) a olivový olej (12 mg na 100 g oleje). Je rozpustný v tucích a tepelnou přípravou jídla se ničí. Vadí mu i dlouhodobý pobyt v mrazáku.

Antioxidanty - Karotenoidy

V různých rostlinách, ovoci a zelenině existuje více než 600 karotenoidů. Za nejdůležitější z nich se považuje beta-karoten, lykopen a lutein. O těch ostatních toho zatím moc nevíme. Co ale víme je, že karotenoidy chrání tělo před poškozením, které mu způsobuje ultrafialové záření a před volnými radikály, které vznikají v důsledku rentgenového záření.

Bylo také zjištěno, že část beta-karotenu se ve střevech mění na retinol, tedy vitamín A, a zbytek se přes střevní sliznici vstřebává rovnou do krve. To je důležité zjištění pro vegetariány a všechny ostatní, kteří nemají rádi na talíři játra.

Nejbohatšími zdroji karotenoidů jsou sladké brambory, mrkev, špenát, mango, meruňky, kapusta, brokolice, petržel, koriandr, dýně a tymián. Všechny karotenoidy jsou považovány za antioxidanty rozpustné v tucích a varem nebývají poškozeny. Naopak. Například lykopen z vařených rajčat se v těle lépe vstřebává než lykopen z rajčat syrových.

Antioxidanty - Polyfenoly a selen

Pod pojem polyfenoly se zahrnuje tisíce sloučenin pocházejících z rostlin, přičemž nejprobádanější skupinou z nich jsou flavonoidy. Některé z těchto látek, například resveratrol, působí antioxidačně, jiné podporují vstřebávání vitamínů a pomáhají ostatním látkám v těle k jejich správné činnosti.

Vysoké množství polyfenolů se nachází ve slupkách ovocných plodů, zejména bobulovin, a obecně v ovoci, zelenině a ořeších.

Selen je minerál, jehož přítomnost v těle zvyšuje antioxidační účinnost vitamínu E a také účinnost antioxidačních enzymů, které si tělo pro svoji potřebu samo vyrábí. Jeho aktivitu v těle blokují toxické těžké kovy, jakými jsou rtuť, olovo, arsen a kadmium.

Přirozeným zdrojem selenu jsou ořechy a vnitřnosti.

Boj s cukrovkou

Když se podíváte na to, jak dnes léčíme cukrovku, tak zjistíte, že léčba se zaměřuje výhradně na normalizaci hladiny krevního cukru. Zvýšený oxidační stres a chronické záněty, které mohou hrát při rozvoji cukrovky značnou roli, tato léčba nijak nezohledňuje. A to je podle mého názoru velká škoda.

V první části dnešního článku jsem mluvil o studii Dr. Agarwala, která prokázala velmi pozitivní účinek aloe vera gelu proti rozběhlé cukrovce druhého typu. Čím přesně byl léčivý účinek aloe very způsobený však Dr. Agarwal nepopisuje a ve studii pouze uvedl, že mu není znám.

Já se domnívám, že za účinkem stojí několik následujících faktorů:

Aloe vera gel je sám o sobě bohatým zdrojem přírodních antioxidantů - nikoliv jednoho, ale celé skupiny navzájem se podporujících látek - od antioxidačních enzymů, přes antioxidační vitamíny až po různé spolupracující polyfenoly.

Výraznou roli hraje i to, že vstřebatelnost těchto antioxidantů a jejich následnou biologickou dostupnost v těle výrazně zvyšují polysacharidy z aloe very - konkrétně u vitamínu C je to až 3x, u vitamínu E dokonce až 4x proti užívání těchto antioxidačních vitamínů samostatně (odkaz na studii ).

Pozitivní vliv mají také obsažené fytosteroly tlumící zánětlivé procesy a fakt, že část aloe vera gelu se působením střevních bakterií rozpadá na látky, které zpomalují vstřebávání glukózy přes střevní sliznici do krve a zamezují tak náhlým výkyvům glykemické křivky po jídle (odkaz na studii ).

Svojí schopností rozšiřovat zúžené kapiláry, tedy ty úplně nejmenší krevní cévy, navíc aloe vera gel působí jako prevence komplikací již rozběhlé cukrovky - například při prevenci diabetické retinopatie (poškození očí), protože krev do očí dopravují pouze malé kapiláry.

Za hodně důležité považuji také to, že Dr. Agarwal zakázal účastníkům své studie kouřit. Každá vykouřená cigareta totiž vytvoří v těle obrovské množství nových volných kyslíkových radikálů, čímž v něm boří křehkou rovnováhu mezi volnými radikály a antioxidanty.

Tělo těžkého kuřáka je vždy velmi oxidativním prostředím, kde trvalý nadbytek volných radikálů způsobuje rychlejší rozpad buněk a různé funkční poruchy jemných mechanismů uvnitř těla.

Co dělat - Přestat kouřit

Asi máte kouření spojené s rakovinou plic, ale možná nevíte, že je také hlavním spouštěčem snad všech nemocí srdce a cév. Velmi dramaticky zhoršuje krevní obraz, zvyšuje krevní srážlivost, způsobuje cévní záněty, snižuje schopnost krve přenášet kyslík a provokuje v těle tvorbu velkého množství volných kyslíkových radikálů.

Kombinace všech těchto negativních účinků kouření je smrtelným koktejlem pro diabetiky, neboť velmi urychluje nástup komplikací cukrovky.

Co dělat - Zhubnout na zdravou hmotnost

Stoupněte si před zrcadlo a na rovinu si řekněte, jak to s vámi je. Chce to zhubnout? Jestli ano, tak zhubněte. Obézní lidé se totiž téměř vždy dopracují k cukrovce druhého typu.

Podkožní tuk vám svůj nadbytek ukazuje možná až příliš okatě, ale je tu ještě jeden tuk, skrytý a mnohem zákeřnější. Říká se mu viscerální tuk. Možná to zní složitě, ale není to nic jiného, než tuk uvnitř břicha pod břišními svaly, který obklopuje vaše orgány a někdy zalejzá dokonce i do nich.

Škodí hlavně tím, že na orgány neustále tlačí, přičemž největším rizikem je především tuk kolem jater. Nadměrné množství útrobního tuku v těle působí jako další ucelený hormonální systém, protože tukové buňky vyrábějí řadu signálních látek, čímž zasahují do mnoha tělesných pochodů.

Příkladem může být například hormon leptin, který brzdí pocit hladu v mozku. Tento hormon se tvoří v tukových buňkách a platí, že čím více tukové tkáně máte, tím více leptinu se vyrobí. Neustálý přebytek leptinu otupuje citlivost mozkových receptorů na tento hormon, čímž mozek do jisté míry ztrácí kontrolu nad pocitem hladu. To pak vede k přejídání a dalšímu tloustnutí.

Určitým vodítkem, zda máte hodně útrobního tuku, pro vás může být větší obvod pasu. V konkrétních číslech je to u mužů obvod pasu větší než 102 cm a u žen větší než 88 cm.

Co dělat - Hýbat se

Pravidelná mírná fyzická aktivita zlepšuje hospodaření těla s krevním cukrem, čímž působí proti cukrovce 2. typu a obecně proti všem poruchám látkové výměny.

Sportovní lékaři se vesměs shodují, že k nejvhodnějším celotělovým aktivitám patří plavání. Důvodem je fyzikální vlastnost vody, která má asi tisíckrát vyšší hustotu než vzduch. Každý pohyb ve vodě se tak musí provádět proti odporu. To vyžaduje vyšší fyzické nasazení, což samozřejmě znamená vyšší spotřebu energie.

I pro lidi s nadváhou je plavání ideálním sportem, protože i supertěžké váhy se ve vodě mění na muší. Nadnášení vodou šetří klouby a vodní tlak se navíc postará o to, že nadechování je obtížnější, čímž se trénuje i dechové svalstvo.

Jízda na kole nebo koloběžce je také velmi dobrou pohybovou aktivitou. Posiluje plíce, srdce a celkově krevní oběh, stejně jako řadu svalových partií. Jízda po rovině přitom nezatěžuje kolena, kotníky a kyčle jako běh. Platí ale, že než jednou týdně sednout na kolo a jezdit celé odpoledne, je pro vaše zdraví lepší věnovat se cyklistice každý den, i když třeba jen půl hodinky.

Když se vrátíte z cyklovýletu domů a řeknete si, že byste klidně mohli jezdit ještě o něco déle, sportovali jste správně. Netrénujete přeci na olympiádu, jen se správně hýbete. Za špatného počasí je dobrou alternativou cyklistiky jízda na rotopedu známá jako spinning.

Jestli ale nyní vůbec nesportujete, tak začněte pozvolna. Vaším prvním cílem v této oblasti by mělo být vypěstovat si obyčejný návyk na pozvolnou - ale pravidelnou - pohybovou aktivitu. Nic víc.

A nezapomeňte - kdo se chce více hýbat nebo trénovat, měl by se nejprve zvolna rozehřát. Nejen, že si tím zvýšíte prokrvení svalů a zlepšíte jejich pohyblivost, ale zejména předejdete případným zraněním.

Co dělat - Ubrat z jídelníčku cukr

Každé jídlo s vysokým obsahem sacharidů - jako jsou například sladkosti, sladké pečivo, chléb, těstoviny, pizza, ovocné šťávy, slazené nápoje a podobně - vede po jeho snězení k prudkému nárůstu hladiny krevního cukru. A protože je krevní cukr pro všechny buňky základním zdrojem energie, je jeho hladina v krvi velmi přesně řízena.

Pokud je krevního cukru v krvi příliš mnoho, slinivka břišní vyplaví hormon inzulin, čímž jeho hladinu v krvi rychle sníží. Technicky se to provede tak, že inzulin pustí krevní cukr do buněk, kde se v mitochondriích přemění na energii. Jeho nespálený přebytek pak játra předělají na tuk a uloží na "horší časy" v podobě pneumatiky kolem vašeho pasu.

Problém nastane, když se sacharidy neustále přejídáte. Pneumatika kolem pasu vesele roste a trvalý přebytek krevního cukru nutí slinivku téměř bez ustání vylučovat inzulin.

Trvale vysoká hladina inzulinu v krvi v těle vyvolává záněty, čímž poškozuje cévy, nervové buňky a buněčné membrány a posléze i každý jednotlivý orgán. To vytváří podhoubí pro pozdější ledvinové potíže, ztučnění jater, cévní nemoci a rozvoj cukrovky 2. typu se všemi jejími komplikacemi.

Cukry s krátkými řetězci a nevhodné cukry, jako rafinovaný stolní cukr nebo fruktóza navíc podporují růst škodlivých bakterií ve střevech a způsobují v těle silný oxidační stres, při kterém vznikají agresivní volné kyslíkové radikály poškozující buňky.

Jednoduché cukry v těle slouží jen jako zdroj energie. Žádnou jinou vznešenější úlohu nemají. Ve vydatném množství je potřebujete jen při opravdu velké fyzické zátěži. A máte skutečně takovou zátěž každý den?

Co dělat - Přidat do jídelníčku antioxidanty a vlákninu

Nejsem příznivcem uměle vyrobených vitamínů a myslím si, že kupovat si tyto multivitamínové přípravky v lékárně nemá žádný smysl. V přírodě se vždy vitamíny vyskytují v obležení mnoha stovek dalších látek a stopových prvků, které zvyšují jejich vstřebatelnost a následně i účinek. Synteticky vyrobené čisté vitamíny bez těchto látek jsou pro tělo spíše jen "neznámé molekuly", které se bude snažit vyloučit.

Také nemá podle mého názoru smysl užívat v tobolkách jeden izolovaný antioxidant, například vitamín E, neboť osamocený antioxidant může být v silně oxidativním prostředí nemocného těla velmi snadno volnými radikály také zoxidován, čímž se sám stane volným radikálem.

Ví se také, že každý antioxidant má sklon neutralizovat jiný typ volného radikálu v jiném prostředí. Například vitamín E je při neutralizaci volných radikálů účinnější v prostředí s nízkou koncentrací kyslíku, zatímco beta-karoten a vitamín A jsou naopak mnohem účinnější v prostředí s vyšší koncentrací kyslíku. Vitamín C zase umí předělat již zoxidovaný vitamín E zpět na funkční antioxidant.

Zapomeňte proto na synteticky vyrobené multivitamínové tobolky z lékárny a na různé jednodruhové antioxidanty, které někteří výrobci prodávají.

Nejlepším přirozeným a hlavně komplexním zdrojem antioxidačních vitamínů, minerálů a dalších pomocných látek je čerstvá zelenina a ovoce. Zeleninu, zejména listovou, proto jezte každý den, a to jak syrovou, tak i vařenou. Nebojte se vrátit do stravy i snad všemi proklínané tuky, které jsou pro vstřebávání vitamínů A, D, E a K nezbytné.

Zelenina má naštěstí málo kalorií, takže ji můžete jíst ve velkém množství, aniž byste ztloustli. Připravujte si z ní třeba i smoothie nebo z ní lisujte šťávy. Dobré antioxidační a protizánětlivé účinky má také koření jako kurkuma, skořice, zázvor a česnek. Nešetřete tedy s ním.

Střídejte i barvy zeleniny. Vápník, železo a fytolátky obsahuje ve vyšší míře spíše tmavě zbarvená zelenina než světlá. Červená obsahuje zdravé karotenoidy, antioxidanty a protirakovinné látky jako lykopen, vitamín C a červené barvivo betalain.

Zelená barva zeleniny charakterizuje chlorofyl, lutein, antioxidanty a málo škrobů. Žlutá zelenina obsahuje lutein, karoten a lykopen. Zeleninou nejbohatší na zdravé omega-3 tuky je špenát, růžičková kapusta, květák, zelí a brokolice.

Pokud to vaše peněženka unese, dopřejte si i gel z aloe very. Jeho účinky v boji proti cukrovce 2. typu potvrzuje studie Dr. Agarwala a konec konců aloe vera je také zeleninou.

Jezte také hodně vlákniny. Je dobrá k tomu, že vám pomůže s trávením tuků a sacharidů a také na sebe naváže vodu, čímž nabude na objemu a přivodí vám tak pocit nasycení. Nerozpustná vláknina vám zase usnadní vyprazdňování střev a rychleji se tak zbavíte škodlivých toxinů.

Aby to s vlákninou dobře fungovalo, snězte jí za den alespoň 25 gramů. To číslo vám toho moc neřekne, tak jsem pro vás připravil tabulku s obsahem vlákniny v některých potravinách.

Jinými slovy - pokud přidáte do svého jídelníčku vlákninu a velké množství rozličné čerstvé zeleniny plné antioxidantů, uberete cukr, ukončíte kouření a budete lehce sportovat, velmi vám vzrostou vaše šance na zdravější a delší život a na zastavení rozvoje cukrovky druhého typu.

To je pro dnešek vše. Pokud si myslíte, že by to mohlo zajímat i vaše přátelé, tak můj článek sdílejte dál na facebook. Třeba tím někomu pomůžete. Pokud máte nějaký komentář, tak sem s ním. A nepřehlédněte můj článek o bylinkách pro diabetiky.

Zaujal vás tento článek?
Dejte o něm vědět svým přátelům na facebooku.
Sdílet článek Komentáře

Další články
Děkuji, že čtete.
Dnešním článkem chci plynule navázat na svůj dřívější příspěvek věnovaný cukrovce a představit vám několik dalších bylinek, které mohou být lidem s cukrovkou...
Číst dál
Dneska pro vás mám přírodní recept na očistu těla od kyseliny močové. Našel jsem ho v knize ruského léčitele a biochemika Dr. Michaila Tombaka, který s ním...
Číst dál
Pane Nováku, máte vysoký cholesterol. Nabaluje se vám v cévách a to je ucpává, a to už není legrace, to vám může, pane Nováku, klidně přivodit infarkt. Ten...
Číst dál